6hodin rally v Nedachlebicích

6hodin rally v Nedachlebicích

.
Myšlenka : Před několika lety vznikla myšlenka šotolinového vytrvalostního závodu. Tenkrát však nebyla technika připravena snést teplotní zatížení a i baterie zvládaly podstatně méně. Až letos se myšlenka stala skutečností.


Počasí a termín :
I přes podzimní sychravé ráno se v úterý 28.října sešlo 30 závodníků v deseti týmech. Lehce pod mrakem a chladno znamenaly velkou výhodu pro chlazení motorů i baterií, i šotolina se zbytečně nevyhrabávala, nedrolila a tak i pneumatiky vydržely většinou po celou dobu závodu.

Trať : byla postavena ve své nejdelší specifikaci s vynecháním skoků a hlavního mostu. Plánovaný čas jednoho kola byl 4:20-4:10 a v kvalifikační časy předpověď potvrzovaly. Po startu do písečné pasáže následoval průjezd kolem depa, nová pasáž z 5.Sheron rally a nájezd na "kamínky". Ty už jsou za těch sedm let vyježděné a tak snad jen jedenkrát byl zaznamenám kamínek v kole... Kdysi tak známá vada na této části tratě. Po návratu pod "Jahodovým kopcem" se přes hlavní trať jezdci dostali k "Hadímu kopci", kde i tentokrát největší slabinou byly kolena a kaktusy...
Po Stonehenge auta zamířila do nejmladší pasáže zatáček, podjezdů a mostů v trávě pod trnkami. A pak už jen návrat k cíli, pípnutí průjezdu a další kolo.

Úvod : na rally nezvyklá disciplína - kvalifikace, a to proto, že nebylo možné odstartovat na trať najednou, ale bylo nutné dát jezdcům rozestupy na úzkých šotolinových pasážích tratě v Nedachlebicích. Všechny týmy si mohly několikrát zkusmo projet celou trať a zjistit tak svůj potenciál.

Start : Kvalifikace proběhla a jezdci se před desátou ranní postavili s auty na startovní rošt. Start probíhal odpočítáváním automatické časomíry po pěti sekundách a zdále se, že rozestupy mezi jezdci jsou dostatečné. Ale i přes ujištění vedoucích týmů i samotných jezdců, že se tak dlouhý závod v prvním kole nevyhrává, ihned po startu začala mezi některými týmy ta pravá závodní řež. Po prvních kolech se začala mírně oddělovat první trojice týmů. Dalším čtyřem ujeli o jedno kolo a na "posledních" místech se už objevily týmy s technickými problémy. Bohužel vinnou připojení přímotopu jedním z týmů, došlo k momentálnímu výpadku proudu. Podařilo se ale stav zachytit a jezdci mohli i nadále pokračovat v pravidelné jízdě. Po opravě časomíry, byly předcházející kola přičteny. A kamna už nikdo nezapnul.

Průběh : Týmy většinou vsadili na strategii dvou, nebo tří kol a následné výměny jezdce. Tu zvládaly s bravurou. Větší problém pro některé znamenala výměna baterie, kde týmy s větší zkušeností dosáhly času výměny pod deset sekund, ty horší squadry pak měnily baterii i minutu. Na úvod někteří nazuli RipMaxy, ale cuplíky se velmi snadno sjíždí, takže přišla na řadu i různá specifikaca ARP RallyBlock, trať byla po celých šest hodin lehce vlhká až mírně blátivá a tyto gumy dokázaly nejlépe odhazovat a čistit trať. Ke konci závodu dokonce moravská část uvažovala i o RallyDash. To už byla ale trať vyčištěná, jezdci měli naučené průjezdy zatáčkami a časy klesaly hluboko pod čtyři minuty. Nejlepší čas nakonec zajel David Mišalko v týmovém 83.kole a to 3:33. Hned za ním v 61.kole zajel rychlý čas Víťa Kutal (3:35) a třetím nejrychlejším byl Marek Střihavka z kola 34. (3:39). O nejpomalejším čase nemůžeme psát neboť byl ovlivněn vždy nutným servisním zásahem v depu. Ale i přesto drobné problémy si většina jezdců pochvalovala výdrž svých aut. Vždyť skoro všichni odjeli stejnou časovou vzdálenost, jako na všech letošních závodech Intercupu dohromady. A v součtu odjetých kilometrů ji několikanásobně přesáhli. Před technikou je nutné smeknout. Ale i před jezdci. Byli tací, kteří na úvod závodu zvládli řídit auto i více jak sedm kol (tedy 4min.x7 kol= 28min. běhu). Postupem času samozřejmně fyzička drobně odcházela. Některým více, některým méně. Nikdo ale závod nevzdal ! Všichni včetně juniorů dojeli až do konce.

Výsledky : Nejsou podstatné, důležitější na první takovém týmovém závodě bylo dojet. A to se nakonec podařilo devíti z desíti odstartuvších týmů. Přesto první tři týmy po šesti hodinách a 57 km ježdění dojeli v jednom kole. Vítězná AMK Malá Skála (Střihavka, Pavlát, Čech) děkovali jen docházející baterii druhého Martini Lancia Teamu (Vacek, Procházka, Mišalko), kteří nakonec byli rádi za půl kola náskoku před třetím Grifone (Mikl, Mudřík M., Mudřík T.). Na dalším místě a prvním v kategorii rodin skončili Čochtani (Čejchan A., Čejchan M., Čejchan F.) - ztráta na první jen 2 kola. Na druhém místě skončilo Jandoušovic Trio (Marek, Pepíno, Marie), kteří za sebou nechali i proslavený Monster Energy Team (Šíma, Kutal, Řezníček). Bez větších poruch (což bylo překvapivé) a na sedmém místě dojeli Spektrumáci (Bábek, Kopecký, Matucha). Další týmy už doplatili na horší přípravu techniky. Osmý skončil Rockstar Energy junior (Šintál, Žaludek, Šiška), devátí potom Rockstar Energy Team (Šiška, Dalajka, Dalajka). A jako jediní odsoupivší po 39.kolech skočil poslední tým A Sport rally team (Peťovský, Kubeš, Holínek).

Závěr : Už za soumraku a vlastně za tmy se poslední jezdci rozjeli k domovu a nezbývá než zhodnotit závod. Velmi kvalitně obsazený s velmi dobrými individuálními výkony, ale i viditelnou týmovou spoluprácí se odjel první ročník 6ti hodinovky mezi trnkami. Zda se příští ročník uskuteční je ve hvězdách, ale většina účastníků při odchodu říkala slovíčka : "...a příště zase a lépe". Zkušenosti jsou důležité a za šest hodin jízdy a servisování vozu dostali jich jezdci do rukou a hlav mnoho.

Šestihodinovka - fotky od Josefa Vacka

Prohlášení týmů po závodě :


JT : Do závodu jsme jako nejmladší tým (průměrný věk 13 let) nastoupili se snahou dojet a neudělat na domácí trati ostudu. Přísně jsme dodržovali střídání, v závěru pak byla únava rozložena na všechny jezdce. Dá se říci, že jediná drobná chyba nastala při opomenuté výměně baterie, kdy jsme museli jedno kolo opakovat, ale ztráta nebyla hrozivá. Navíc progrese všech jezdců v časech dopředu znamená určité pro příští závody posunutí se ve startovním poli.

AMK Malá Skála : Myšlenka vytrvalostního závodu na okruhu na trati rally vznikla již před lety, ale až teď se jí díky Pepovi Jandoušovi podařilo realizovat a nutno říci, že velice úspěšně. Trať byla skvěle připravena a i počasí tomu pomohlo, že se v průběhu závodu nevyjížděla a neničila se (ráno drobný deštík). Posádka AMK Malá Skála po vítězství v tréninku měla hned v první hodině problém s vybitou baterií a klesla tak až na sedmé místo. Když se podařilo ztrátu stáhnout zpátky, začal se zasekávat unašeč zadního kola, takže jsme měnili poloosy a unašeče v diferenciálu. Naštěstí máme zdatného mechanika v osobě Marka Střihavky, takže oprava trvala jen asi 40 sekund. Velkou výhodou naší Tamiye byla rychlost výměny baterie – Marek to zvládal za 10 sekund oproti konkurenci s X-Ray kde jim to trvalo mnohdy i více než minutu. Bohužel při jedné rychlé výměně baterie Marek přepóloval regulátor a museli jsme vyměnit celou elektroniku, takže následoval další koncert pro Marka – mechanika. Regulátor i motor včetně přehození držáku a pastorku trval asi 5 minut a tudíž i po tomto problému jsme o „fous“ udržovali první místo. Bohužel náhradní regulátor byl jen šedesátiampérový a tudíž nevydržel jízdu několik hodin v kuse. Už po třech kolech se začal vypínat. Naštěstí jsem měl s sebou mrazící sprej na koleno, tak jsme ho použili ke chlazení regulátoru a motoru. Pár sekund v každém kole jsme tím sice ztráceli, ale pořád jsme se drželi na prvním místě. Závěr závodu byl doslova infarktový. Po šesti hodinách byly tři posádky ve stejném kole a my měli při nájezdu do posledního kola jen 12 sekund náskok před Mišalkem. Naštěstí pro nás soupeři zariskovali a nevyměnili v pravidelném intervalu baterii, takže po třetině kola jim model začal jet pomaleji. Tím bylo naše vítězství zpečetěno. Mišalko byl nakonec rád, že se s pomalu jedoucím modelem týmu Martini Lancia vůbec dostal do cíle, protože se k nim rychle přibližovala třetí posádka týmu Grifone. Myslím, že si tento závod všechny posádky náramně užili a že se podobný závod stane tradicí. Jen bych se možná přimlouval za letní termín.

Čochtani : super závod, boj až dokonce, vyhýbali se nám poruchy (prakticky žádná, když opomenu svlíknutou gumu a uvolněné kolo). Trať luxusní, počasí taky. Věřím že se pojede další ročník, protože to opravdu stálo za to .

GRIFONE : V prvé řadě bych chtěl poděkovat celé Jandoušově rodině a obvzlášť paní Janě,u které jsem během zavodu zaznamenával mírné náznaky svatozáře nad hlavou.Byl to letos už třetí perfektně zvládnutý závod v Nedachlebicích a troufám si říc,tenhle byl nejlepší.Velkou měrou k tomu přispěla i perfektní časomíra,kterou přivezl Peťák.Atmosféra strhla všechny účastníky a závěr byl hodně dramatický a těsný.

Příprava na závod byla ala Grifone,takže žádná.Řekli jsme si,že jdem letos sbírat zkušenosti a o výsledek nejde.I když jsme ve skrytku duše věřili,že náš Xray bude nejspolehlivější.Hluboko po půlnoci jsem vybral toho nejhoršího Xray(čekal jsem,že po šesti hodinách bude totálně na repas),kterého doma mám a předělal na něm držák baterky.Normálně je lepím páskou,a to by asi v závěru závodu už nelepilo.Přední poloosy byly v háji,ale konstatoval jsem,že je prostě během závodu vyměníme.Nabil tři baterky a před čtvrtou hurá do hajan.Ráno v kvalifikaci jen jedno kolo,aby jsme pošetřili maximálně auto.Do závodu jsme nastoupili už v sestavě,kterou pojedem příští rok.Střídali jsme se pravidelně po dvou kolech.Všichni tři podali velmi vyrovnaný výkon a jezdili časy hluboko pod čtyři minuty na kolo.Auto jelo celý závod skvěle,teda až na ty poloosy,které v polovině závodu odešly a museli jsme je měnit.Pro příští rok připravíme jedinou změnu na autě,a to uchycení baterie,ta minutová výměna byla vážně tragická.
Na druhý ročník se připravíme pořádně a využijeme zkušeností,které jsme nasbírali během závodu .Máme totiž velmi dobré šance v tomhle nejnáročnějším závodě sezony uspět.