Ahoj závodníci. Doufám, že se pilně připravujete na příští sezónu. Využijte tuhle nucenou pauzu naplno. Konkurence určitě nespí. Hned jak nám to okolnosti dovolí, vyhlásíme vítěze letošní sezóny a co nejdříve rozjedeme další ročník, jubilejní třicátý.
Přejeme Vám hezké Vánoce. A hlavně dnes to nejdůležitější, pevné zdraví Vám a Vašim blízkým. A do Nového roku, aby ten další byl rozhodně lepší než ten letošní.
Budeme rádi, když nám zachováte svou přízeň i v dalším roce.
Bude to již třicet let, kdy se parta kamarádů sešla a trochu z recese uspořádala první závod. Kdo by čekal, že se zrodí tak prestižní šampionát, kterým dnes INTERCUP bezesporu je. Aniž bychom tušili, že v severních Čechách je stejná parta a v té době početnější, která má odjeto již několik ročníků. Jedním z hlavních tahounů byl v Intercupu dnes dobře známý Petr Pavlát. Doporučuji se podívat na jejich stránky. A trochu s úsměvem se podívat, jak kluci vypadali před třiceti lety. Schválně jestli poznáte dvouletého Viktora Trnku nebo patnáctiletého Aleše Čejchana. Nebo vás zajímá, jaký účes v té době nosil Peťák? Stejně tak doporučuji mrknout, jak vypadají na videu borci po dojetí 24 hodinového nonstop závodu 24 hodin Le Mans, který se jezdil u Peťáka na zahradě. www.amkms.cz
Tohle a mnoho dalšího včetně podrobných výsledků je tam zpracováno.
Proto jsme vyzpovídali toho nejpovolanějšího,který celou tu dobu byl u toho.
Ahoj Petře,letošní sezona byla tvá 42. Zní to neuvěřitelně,ale je to tak.
Když jsme ve Zlíně s Intercupem začínali,vy jste v Malé Skále jeli již čtrnáctou sezónu.
Celou tu dobu jedeš ve špičce.Je ti jedno jestli bowden nebo RC, prostě ti to krásně jede.
Chystáš si auta sám nebo ti někdo pomáhá?
S bowdenovými modely jsme začali už na základní škole se spolužáky ze třídy. Koupili jsme auta z hračkárny a všelijak je upravovali a hlavně přidávali více baterií, aby to jelo rychleji. Tím začaly odcházet převody, roztékal se plastový ovladač a my byli nuceni si to začít opravovat a vylepšovat, aby se zase mohlo jet. Já měl první model Tatru 613 se čtyřmi plochými bateriemi (místo jedné) a se dvěma motory. Časem jsme přišli na to, že bude lepší vyrobit vlastní podvozek z plechu namísto plastového z hračkárny. A když jsme to uměli my a jezdilo nás málo, tak jsem se rozhodl, že to naučím děti v základní škole v Malé Skále. Díky mé sestře se kroužek rozrostl i do nedalekého Železného Brodu, protože když za ní před jedním závodem přišel její přítel (dnes manžel Ruda Šrámek) a šel okolo domu už třetí kolo, tak pochopil, že ho to k sestře asi nedovede a zazvonil na zvonek. A protože byl technicky zručný a závody se mu líbily, založil spolu s kamarádem Jardou Kubíčkem modelářský kroužek v Železném Brodě. A tak se stalo, že po pár letech nás bylo víc než 60 a to byl při okruhových závodech fakt mazec. www.amkms.cz (doporučuji zhlédnout videa). Tedy bowdenová auta jsem vymýšlel, konstruoval i chystal sám a nejen to, na soustruhu ve sklepě dělal i díly pro ostatní členy kroužku. RC modely dělám relativně krátkou dobu a kreativita z bowdenů byla z počátku hodně znát, protože jsem si svou Tamiyi TA02 hodně předělal hlavně v oblasti řízení, což vedlo v počátcích k velké výhodě na technických a úzkých tratích. A protože Tamiya poslední dobou nestačila na konkurenci hlavně na nerovných površích, nechal jsem si postavit Xray XB4 od Martina Vorlíčka.
Kolik by se u Pavlátů v dílně našlo RC podvozků a kolik bowdenů?
RC podvozků mám asi 7, když počítám i ty Ayrtonovi, ale karoserií mám mnoho. Mám 2 podvozky FF01 se kterými jezdíme s Ayrtonem dvoukolky, oba máme od Vorlíčka Xray XB4 a já mám ještě Tamiyi TA02 + další podvozek pro Honzu Šrámka. Dále pak Xray T3 původně od Martina Mudříka. Pak několik napůl rozmontovaných TA02, které Ayrton občas složí. Karoserie jsem začínal s oblíbenou Toyotou Celicou – těch mám 6 (3x Castrol, 3x Repsol), dále 4x Audi quattro S1 E2, 1x Toyota Celica 98, 1x Ford Escort, 1x MG Metro 6r4, 1x Subaru Impreza WRC, 1x Ford Focus WRC, 1x Peugeot 307 WRC, 1x Lancia Stratos, 1x Lancia 037 rally, 1x Peugeot 208, 2x Toyota Yaris WRC, 1x VW Scirocco, 1x Škoda Favorit (vlastní výroba), 2x Honda Civic Vti, 2x VW polo R WRC, 3x Citoren DS3 WRC, 2x Ford Fiesta WRC a Honza má u mě 3x Škoda Fabia R5 a ještě mám neudělanou karoserii od Pepi Jandouše Ford RS200. Bowdenových podvozků mám málo, protože jsem je všechny rozdal dětem na modelářském kroužku, respektive jsem jim o ně udělal soutěž, protože jsem jich měl plnou dílnu. Myslím, že jsem jich vyrobil více než 50 ať už s náhonem na 2 nebo na 4 kola. Vyrobil jsem i 3 podvozky s velikostí cca 1:10 se kterými jsme jezdili závody 24 hodin v parku v Chocni (dodnes tam máme rekord s 217 ujetými kilometry ve dvou lidech) nebo na dni rekordů a kuriozit v Pelhřimově (tam jsem držitelem rekordu v ujeté vzdálenosti za 1 hodinu). Takže jsem si nechal jeden podvozek kompletní a k tomu jsem postavil jeden já a jeden Ayrton na letošní sezónu, která se nakonec neuskutečnila. Dále mám pár exkluzivních modelů, resp. jejich zbytků, jako třeba trubkové quattro, kde všechny díly byly kulaté, tedy z trubky nebo tyče a torzo nejúspěšnějšího modelu z 24 hodin Le Mans, kde byl i svítící display se startovním číslem.
Kliknutím na fotku spustíte video z 24 Le Mans 1999
U tebe na zahradě se jede slavná bowdenová 24 hodinovka. Bylo to dokonce i na ČT 1 jako reportáž. To musí být neskutečně náročný závod.
https://www.amkms.cz/galerie/2001/24h.pdf
ANO, jezdila se, ale už jsem to vzdal, jako spoustu dalších aktivit, které když jsi mladý a máš elán, tak jsou skvělé, ale s přibývajícím věkem a proměnou společnosti to víc bolí, jak celé tělo při přípravě a úklidu, tak neochota ostatních pomoci. Takže to nechám někomu dalšímu. Závody byly super – doporučuju zhlédnout videa. Ta atmosféra byla jedinečná a někdy mě i mrzí, že už na to nenajdu dost síly to ještě uspořádat.
Dá se ta trať, která je roky stejná, projet taky RC autem? A co je rychlejší?
S myšlenkou udělat RC model a jet s ním tento závod jsem taky koketoval, ale bylo by asi hodně problémů, které na první pohled nejsou vidět. S RC modelem 1:10 se to projet nedá, protože trať je moc úzká a i moje Tamiya, které se ve Zlíně přezdívalo vysokozdvižný vozík, jak pěkně zatáčela, by to nedala. U bowdenu je výhoda, že když uděláš chybu, zatáhneš za bowden a jedeš dál. Když uděláš chybu u RC modelu a nebude spojen s ovladačem, tak Ti třeba spadne z několika metrů pod chodník na cestu a než pro něj dojdeš, tak Tě všichni předjedou, nehledě na to, že se při pádu ze 2,5 metru asi i rozbije. Takže RC model je rychlejší, ale na trati závodu Le Mans nepoužitelný.
Jsi mistr MČR 2 WD i 4 WD, vyhrál jsi Intercup, Rally Brno, RC Tábor, určitě je toho víc,má to pro tebe stejnou váhu?
V každém, kdo závodí s těmito modely je velký kus malého kluka a malý kluk má vždy velkou radost z každého vítězství a titulu. Jsme tvorové ješitní a dělá nám to dobře. Ještě jsi zapomněl Cirus a CRC Mladá Boleslav. Každé vítězství je jiné, proti jiným soupeřům a každé má svoji váhu a svůj příběh. Třeba šampionát CRC jsem vyhrál díky vítězství v posledním závodě v šílené chumelenici kdy pomalu nebylo ani vidět na trať tuším o sekundu před Frantinem. Naopak jiná vítězství, kterých si cením, byla celkem jednoduchá. Ono mnohdy stačí málo (pohoda, dobrý pocit z jízdy, nebo jen o trochu méně plynu) a ty časy tam padají samy. Můj první titul v MČR si taky cením, protože jsem zdolal Aleše Čejchana, který byl v té době nejlepší (začal s RC rally o rok dříve než náš Maloskalský klan). Na ten poslední závod sezóny (Stavos v Brně) taky nezapomenu. Ta velká betonová plocha šíleně klouzala a já měl nové řízení, které zatáčelo mnohem víc než ostatním.
Je nějaký závod který se ti extrémně povedl a rád na něj vzpomínáš?
Když jsem byl mladší, měl jsem rád extrémní závody, jako třeba Brněnský Oak Wood, nebo Hvozdnou v té původní podobě, nebo Třemošnou. Z asfaltových je pro mě pořád nejlepší Vyškov na dopravním hřišti. Mám rád, když ta trať před tebou pořád někam běží a můžeš číst i několik zatáček dopředu a podle toho je najet. Naopak nemám rád tratě, které se točí pořád tam a zpátky a vracejí se za záda. Každá trať je jedinečná a na každé se dá najít něco pozitivního. Je mi líto, že zanikl Brněnský šampionát, ne snad proto, že jsem ho několikrát vyhrál, ale spíš proto, že ty tratě tam byly rozmanité a každá měla své neopakovatelné kouzlo.
Pořád je to jako zamlada? Udržuješ se tím ve formě?
„Jsem to já jak za mlada“ – to jsem si v duchu zpíval s Petrem Jandou ještě před 10 lety, ale bohužel věk nezastavíš a dnes se musím hodně přemlouvat, abych zvládl to co dříve šlo samo. Modely jsou skvělé, protože bez nich bych se asi vůbec nepřinutil k nějaké aktivitě. Za RCčkem prostě musíš i když nemůžeš a o tom to je. Mít motivaci se pohybovat i když to bolí.
V Intercupu máš 64 startů. Když vezmu,že na Moravu najedeš 600 km znamená to,že na závody Intercupu ujels 38 500 km. Ještě třikrát a máš to cestu kolem světa.
Na Intercup jezdím moc rád. Máte pěkné tratě a je vidět, že se tomu věnujete a žijete tím. Když jsem začal objíždět různé šampionáty mi všude říkali, že oni jsou nejlepší a mají nejlepší šampionát. Tak mě to vyhecovalo k tomu, že jsem zorganizoval MČR, aby se mohli všichni nejlepší poměřit. Ze začátku se to i dařilo a až na výjimky ze všech šampionátů jezdila špička MČR. Takže k těm kilometrům na Intercup je potřeba přičíst další desetitisíce na závody MČR a na závody dalších šampionátů. Protože mě baví řídit i velké auto a jízdu si užívám a nestresuju se řízením, tak mi ty dlouhé cesty nevadí i když toho mám po závodech plný kecky. Před pár lety jsem zvládal běžně o víkendu 2 závody. V sobotu býval Intercup a v neděli Brno. A šlo to. Dnes už bych se asi nepřinutil. Tak nějak mám pocit, že už jsem si splnil co jsem chtěl a dovedu si představit i jinak prožitou sobotu. Dnes mě těší, že to baví malého Ayrtona a tak spíš než svůj výsledek řeším ten jeho. Myslím, že minimálně 3x ještě na Intercup přijedu. Na té cestě kolem světa bych nechtěl skončit na Ukrajině.
Nezapomenu na doby,kdy jsi vozil na Intercup plné auto závodníků. Hlavně tedy ta zpáteční veselá cesta domů. Nestýská se ti po tom?
Nic netrvá věčně – ani láska k jedné slečně. Byla to krásná léta. Tenkrát se mi ani do auta nevešli, co jich chtělo jezdit a já prohlašoval, že auto je pětimístné a kdo nebude do pátého místa, jede zpátky vlakem. Dnes má každý z nich jiné starosti a většina už s RC modely nezávodí. I to byl jeden z důvodů, proč jsem skončil s pořádáním MČR. Sám to na starý kolena všechno dělat nebudu. Nestýská se mi, ale vzpomínky to jsou pěkné. Mimochodem myslím, že jsme vás Zlíňáky museli pěkně štvát , ale ve finále vás to vyburcovalo a dnes jste zase na špičce.
Nechtěl bych to zakřiknout, ale vypadá to, že by se příští rok mohlo MČR uskutečnit. Můžeš prozradit něco bližšího?
Ve spolupráci s Intercupem se pokusíme oživit MČR RC rally. Uvažujeme o vypsání jednoho víkendu, kde by se měly konat 2 závody MČR (sobota – neděle). Nejlépe jeden na šotolině a druhý na asfaltu. Tedy formát předchozího MČR 2WD. Myslím, že by bylo dobré, kdyby nám závodníci napsali, kde by si představovali takové závody, aby je to bavilo a dělalo jim to radost. Bylo by dobré pro všechny přespolní zajistit ubytování a samozřejmostí by mělo být občerstvení po oba dny. Věřím, že se to podaří a pokud zvolíme dobrý termín, tak přemůžeme i virus.
Prozradíš nám čím ses v životě živil? Vlastně se pořád točíš kolem aut, a to i těch závodních.
Největší část života jsem pracoval v podniku Železnobrodské sklo ve výpočetním středisku (víc než 25 let), kde jsem měl na starosti rozpis výroby a správu tiskáren. A protože jsem byl i v práci rychlý, tak jsem stihl i připravovat závody jak malých modelů, tak i velkých aut. Ta velká auta (Rally Škoda/Bohemia) nejprve s tátou, který dělal vedoucího RZ a poté, co si ho vzal k sobě předčasně ten nejvyšší, tak jsem to všechno „přebral“ po něm. Když ŽBS zaniklo, tak jsem nějaký čas testoval auta, protože řízení čehokoliv mě baví až do té doby, kdy jsem nestíhal zároveň testovat a připravovat Rally Bohemia. Tak jsem se stal zaměstnancem Autodromu Sosnová, který byl pořadatelem Rally Bohemia. A když na autodromu usoudili, že je to víc zaměstnává, než co z toho je, tak mi to celé předali a tak se od loňského roku snažím, aby Rally Bohemia byla pěkná a kvalitní soutěž. Krom toho si v zimě pronajímám autodrom a pořádám tam závody amatérských závodníků o které je celkem zájem.
Vyzkoušel jsi nějaký velký závod?
Asi máš na mysli, coby závodník. Ne, nevyzkoušel. Samozřejmě, že mě to lákalo, ale vždycky byly peníze jen na ty 1:10 a nebo menší. Když jsem byl mladý, táta byl předseda místní organizace Svazarmu a pořádal zimní závody do vrchu a tak jsem se občas se svou sériovou Škodou 120LS taky zúčastnil. Jednou jsem nad Líšným (trať dnešní RZ Chloudov) na ledě nedobrzdil do vracáku a zůstal viset na podvozku na kraji silnice nad pěknou strání. Táta taky pořádal Maloskalský autokros na trati ve Sněhově a tam se vždycky konal o přestávce závod pořadatelů se soukromými auty. Delegovaní činovníci Autoklubu z toho byli úplně hotoví, když viděli, jak se po trati mistrovství republiky prohánějí amatéři s autama bez rámu. Jeden závod jsem málem i vyhrál, když jsem na skoku z kopce přeskočil hned 2 soupeře najednou, ale bohužel v tom samým kole jsem utrhl na nějaké nerovnosti výfuk (včetně svodů hned u bloku motoru) a tím motor ztratil výkon, takže mě v posledním kole předjeli zpátky. Byly to nádherný léta plný adrenalinu a mladické nerozvážnosti.
Kromě modelaření máš nějaký koníček nebo čím jiným se ještě bavíš ve volném čase ?
Já mám vlastně koníčka svou práci. Jiní jezdí o víkendu na výlety a já jedu si třeba napsat kus itineráře, nebo bezpečnostního plánu Rally Bohemia a následně to namalovat do počítače. Po těch létech mě to pořád ještě baví. Díky Covidu jsem našel dalšího koníčka a tím je práce na zahradě. Fyzická práce je nejlepší lék na všechno i když po padesátce to občas i bolí. A na rozdíl od práce na počítači je vidět výsledek. Když to porovnám co udělám za půl dne na zahradě a co u počítače, tak vítězí na plné čáře ta zahrada.
Čeho bys chtěl ještě dosáhnout? Na co se těšíš a z čeho bys měl radost?
Myslím, že jsem dosáhl všeho co jsem v životě chtěl, takže můžu v klidu umřít. Při životě mě drží Ayrton, protože mám pocit, že mě potřebuje a je mu se mnou fajn. A taky práce, ne snad proto že mě živí, ale proto, že mám ten dobrý pocit, že jsem pro někoho něco udělal v mým případě uspořádal. Třeba ty zimní závody na autodromu v Sosnový mě naplňují pocitem, že to lidi baví a když odjíždějí ze závodů a loučí se s tím, že se celý den bavili a nebyl žádný problém, tak to je přesně to, co mě dává energii do další práce. Tyto závody si na rozdíl od Rally Bohemia dělám podle sebe, podle pravidel, která jsem si sám vymyslel a fungují bez problémů. A když na nich vyroste nějaký talent jako třeba Petr Semerád, tak je radost o to větší. Když si vzpomenu, jak jsem ho nechal závodit se dvěma polštářema pod zadkem, aby viděl přes volant na trať a dneska prohání špičku MČR v rally, tak mě to samozřejmě taky těší. V RC rally by bylo pěkné ještě znovu závodit s nejlepšími a taky mám občas takový pocit, že by se to na některém závodě mohlo dařit, ale ti mladí jsou dnes strašně rychlí a věk nezastavíš. Ty stařecké reakce na ně už prostě nestačí. Já jsem sice duší závodník, ale od malička jsem pořád víc pořadatel než závodník, takže největší radost mi dělá dobře uspořádaný závod.
Petře,děkuji ti za to,co pro tuhle závodnickou komunitu děláš.A přeji ti ještě hodně povedených závodů.
All Rights reserved. Unauthorized use of content without written permission is strictly prohibited. Designed by INUA © 2010 INUA s.r.o
